· Asi jste už zažili ten pocit, když se někde objeví fotka vašich kamarádů ze skvělého večírku, společného výletu nebo návštěvy kina. Všechno vypadá báječně, v komentářích se všichni spiklenecky baví v náznacích, prostě idylka. Má to jediný problém. Vás nepozvali. Máte nyní dvě možnosti. Buďto zatnout zuby, fotku lajknout a třesoucími prsty naťukat něco jako: „No teda, supr párty“. Nebo se můžete ozvat. Dostane se vám pak obvykle nějaké vágní omluvy ve stylu „jé, já nevěděl, že jsi ve městě“ nebo „My mysleli, že by tě to nebavilo“, ale pachuť zůstává. Co vás může alespoň trochu utěšovat je fakt, že v tom nejste sami.
Věřte tomu nebo ne, ale i těm nejoblíbenějším lidem se stane, že se na ně zapomene. Sociální sítě znamenají, že se dozvíme i o věcech a událostech, o kterých bychom jinak neměli ani tušení. Je dobré si pamatovat, že k podobným faux pas, kdy se na někoho pozapomnělo, docházelo vždycky, ale bez foťáků v mobilu a rychlého internetu jste se o nich dost často neměli jak dozvědět. Většinou v tom totiž není zlý úmysl, ale obyčejná lidská roztržitost.
· Fotka je také jen fotka. Jasně, můžete mít dojem, že se všichni skvěle baví, ale pravda je, že se dost možná těsně předtím příšerně pohádali o to, jestli ten film byl nebo nebyl úplná pitomost, jestli se poleze na kopec nebo zaleze do hospody, popřípadě že oslavenkyně dostala o dvě čísla menší tričko. Na webu to sice vypadá bezprostředně a uvolněně, ale většina z nás to, co tam dává, filtruje, edituje, a vybírá to nejlepší. Takže na obrázku se vesele objímají i dva lidé, co o nich víte, že se v reálu zas tak moc nemusí. Na druhou stranu, to nemusí být jen špatná věc. Už se totiž stalo i to, že takoví lidé, pokud byli nuceni dostatečně dlouho a často předstírat kamarádství, se spolu nakonec opravdu naučili jakž takž vyjít. I tak je ale dobré si při lajkování obrázku pamatovat, že se díváte na iluzi, ne na reálné zobrazení opravdového života. Ten je tam venku, ne na síti.