Životní úroveň
Životní úroveň v určité zemi se nejčastěji počítá vydělením jejího HDP (hrubého domácího produktu) počtem obyvatel – tak se získá HDP na osobu. Roste-li HDP rychleji než počet obyvatel, dochází ke zvyšování příjmů na osobu a roste tedy i životní úroveň. Pokud naopak obyvatel přibývá rychlostí převyšující tempo růstu HDP, životní úroveň klesá.
Měření rozdílů v životní úrovni ve světě
Bohatství určité země lze měřit tak, že spočítáme její hrubý domácí produkt (HDP) – celkovou tržní hodnotu zboží a služeb, které se v zemi vyprodukují za rok. Deset největších ekonomik podle HDP ovládá většinu světového obchodu a reprezentuje nejbohatší státy.
Téměř tři čtvrtiny světového obyvatelstva žijí v rozvojových zemích – ve státech, které usilují o zvyšování životní úrovně, ale stojí teprve na pokraji přijatelného stupně průmyslové výroby.
Mezinárodní organizace jako jsou Světová banka a OSN podporují ekonomický růst rozvojových zemí a usilují o přesuny kapitálu do těchto zemí formou úvěrů na investice do zdravotnictví, školství a do zařízení tvořících tzv. infrastrukturu, jako jsou třeba silniční sítě anebo letiště anebo formou přímé pomoci – např. technické a zdravotnické pomoci a snaží se přispívat k tomu, aby životní úroveň stoupala v celosvětovém měřítku.
Měření bohatství
Číselné údaje, jejichž součtem dojdeme k HDP, představují peněžní vyjádření spotřeby v dané zemi (vládní i soukromé), výdajů na investiční zboží (kapitál ve formě strojů, průmyslových závodů, apod.) a čistého vývozu (hodnota vývozu mínus hodnota dovozu). Vývoz zahrnuje tržby za zboží, jako jsou automobily či potraviny a služby, jako je pojištění nebo nákladní přeprava.
Každá vláda sleduje příjmy a výdaje své země. Přijímání půjček ze zahraničí za účelem investic do tuzemského průmyslu podporuje ekonomický růst a zvyšování příjmů v dlouhodobé perspektivě.
